Přijetí elementu ohně

Přijetí elementu ohně.

Jsem zvědavá.

Který element je vám nejbližší?

U mě je to určitě vzduch a voda, moc se spolu nehádají a tak jim dovoluji zaujímat první místo společně. Hodně se k nim v posledních měsících blíží i země. Cítím, jak se mi vztah k zemskému elementu prohlubuje.

A pak tu máme zbývající element, oheň a tam to trochu drhne, tedy opravuji se, drhlo. Vždy jsem měla oheň ráda. Zapálit si svíčky, dívat se do hořících plamenů v krbu... vyvolává to ve mně příjemný hřejivý pocit. Přesto jsem k tomuto elementu cítila největší respekt. Byl mi nejvíc vzdálený.

Nedařilo se mi s elementem ohně navázat hlubší vztah.

Nehodlala jsem se vzdát.

Napadlo mě, že ho pokořím, ale naštěstí jsem se hned zarazila. Ani jeden z živlů nechci pokořit. Chci s nimi souznít, spolupracovat, vzájemně si dodávat energii, nebo ji společně sdílet.

Věděla jsem, že svou cestu k Pánu ohně najdu, zůstávalo jen otázkou, kde ho hledat?

A jednoho nádherného slunečného dne jsem před ním stanula.

To už pak nehledáte, najednou víte...

Dívala jsem se na to nádherné slunce odrážející své paprsky na hladině vody a věděla jsem a cítila k němu lásku.

Slunce jsem vždy zbožňovala, už jako malá holka a myslím, že tomu tak bude i v době, kdy se jako babička budu vyhřívat v parku na lavičce. Když mě maminka zaháněla z rozpálené pláže do stínu, odpovídala jsem, že před sluncem se nikdy nebudu schovávat.

Nyní to bylo jiné. Obohacené o uvědomění. Najednou jsem chápala tu spojitost. Slunce je přeci dokonalým ztělesněním elementu ohně.

Vnímám probouzející se ohnivou esenci v sobě, jak se prohlubuje a dere na povrch. Našla jsem podobu ohně, která mi je blízká.

Má to ale jeden háček.

Dostávám se do takové živlové rovnováhy, že mám trochu obavu, aby se ty elementy ve mně o to první místo opravdu nepopraly =).