Když se potkají dvě kněžky

Vypadalo to, jako běžný den. 

Dopoledne jedna klientka na Pranic Healing, odpoledne masáž. 

Moc jsem se na to pránické léčení těšila, klientku jsem znala sice jen online, ale byla mi moc příjemná její energie.

Ach ano, tou energií to začalo... 

Je to krásná žena, jak na pohled, tak uvnitř, proto pro mne nebylo překvapením, že z ní silně cítím jinovou energii. Ale pořád mi na tom něco nesedělo. Nebyla to ta typická ženská energie. 

No nic, pustila jsem to za hlavu. 

Léčení začalo, jako vždy telefonátem, během kterého jsme s klientkou probraly téma k řešení. Položila jsem telefon a chtěla jsem se na klientku naladit. 

Nemusela jsem.

To napojení vzniklo už během našeho rozhovoru a chvíli jsem pochybovala, zda se k léčení vůbec dostanu, protože mi ke klientce přicházely další a další informace. Musela jsem si jít pro druhý lístek papíru na poznámky. To se mi zatím také ještě nestalo.

Následovala diagnostika čaker, abych věděla se kterými z nich bude potřeba pracovat. Čistila jsem první oslabenou čakru, ale stále mě to v myšlenkách táhlo k té záhadnosti klientčiny energie. 

Byla taková čistá, bílá...

Náhle ta informace přišla... bílá bytost... její duše měla bílou barvu. 

Je to velmi jemná, nežná energie, která v sobě však má obrovskou sílu.

Viděla jsem ji jako bílou kněžku za dob dávné Atlantidy. Stála před branami monumentálního města. 

 Vyzařovala z ní vznešenost. Cítila jsem potřebu se jí poklonit.

Po tváři mi stekla první slza. 

Viděla jsem sestru.

Síla toho propojení mě zcela ochromila, na chvíli jsem pocítila pochybnost, zda budu schopná v léčení pokračovat.

S pokorou jsem k této vznešené bytosti přikročila a ukotvila si v sobě její současný obraz. 

A pak čakru po čakře, s vědomím ukotvení v těle, pokračovala v pránickém léčení. 

Děkuji za tato hluboká setkání. Miluji, když člověk dělá něco, čím pomáhá druhým a zároveň to obohacuje i jeho.